Pavel Brída

6 OTÁZEK NA PANA BRÍDU (viz článek na iluxus.cz), září 2014, autor: Jan Lidmaňský

Podařilo se nám vyzpovídat ing. Pavla Brídu, který neunikl našemu hledáčku zajímavých osobností českého trhu. Jeho koníčkem jsou motory a mechanické hodinky, kterých má slušnou sbírku. Ostatně stejně jako motorek. Ty sbírá už dlouhá léta a nechybí mu ani Ducati Desmosedici RR a jiné limitované a závodní R verze od Ducati, kdy tedy desmosedici je přesná kopie motorky určené pro Moto GP na které jezdil i Valentino Rossi, Harley-Davidson Road King, se kterou projel celou Route 66 nebo Honda CBX1000, což je kultovní šestiválec z roku 1978, který pořídil pro svého syna Tadeáše. Za zmínku stojí i jeho unikátní Yamaha Vmax, aj. která vznikly v opavské pobočce společnosti Motoscoot. Za panem Brídou stojí za více jak 20 let působení v oboru také , kromě mnoha uspěšných přestaveb motocyklu a custom bike se získanými prestižními oceněními nejen z Evropy ale i z MS stavitelů motocyklu-custom bikes . Dále i po padesáti letech nově uvedený do prodeje a oživený v roce 2006 legendární pařez Jawa pionýr 50 a taktéž z jeho dílny i oživený v roce 2010 po 60 ti letech Velorex, respektive VELOR-X-TRIKE.

Jaká je vaše nejoblíbenější motorka a proč?
Samozřejmě Jawa pionýr 50, na které jsem vlastně jako malý kluk již v 6ti letech začínal , kdy mi otec postavil v garáži na malých bantamových kolech z vozíku a vlastnoručně svařeným upraveným rámem a motorem z pionýra…takže poprvé je vždy poprvé a nezapomenutelné, i když v tu dobu byla u nás těžká totalita, takže se vše dělalo doma na koleně. O to více mne teší, že jsem v roce 2006 mohl pionýra vrátit na náš trh, a to prostřednictvím mé vlastní firmy Motoscoot, a to jako retro styl. Po padesáti letech tak naše cesty znovu brázdila legenda. Připomínala nostalgii na starou dobrou Jawu, na které snad vyrostl každý malý kluk v této době. Jinak výrobní číslo prototypu 00 a taky a první ze série 000001 mam ve své sbírce a poslední vyrobeny kus 0000555 z naší limitované edice byl již zařazen do stále sbírky Národního Technického Muzea v Praze, kde jej můžete vidět.

Jakým způsobem se vám podařilo získat povolení v Číně a Japonsku, že tyto země můžete křižovat na motorce? 
V Japonsku až takový problém není, neboť je to demokratická země a uznává i mezinárodní řidičské průkazy. Problém je, že se jezdi vlevo a navíc je vše značeno v japonštině, takže pokud se v tom nevyznáte, tak lehce v 16 milionovém Tokiu zabloudíte a způsobíte občas i kolaps. Je běžné, což se mi v začátcích stávalo, že na velkých křižovatkách se pak instinktivně řadíte do svého naučeného pruhu a Japonci nechápou, co se to vlastně děje. Jinak jsou velmi kultivovaní a slušní řidiči, nikdo netroubí, všichni čekají atd.. takže to vše mam již za těch 18 let, co tam létám, za sebou. Dnes podnikáme s kamarády různé výlety po Tokiu a kolem, jako i třeba s výletem na horu Fuji atd. a je to opravdu zážitek. Ten se opravdu nedá srovnat ani s výletem po USA s po legendární Route 66.

Čína je komplikovaná, protože je to komunistická země a cizinec může jezdit tak akorát na elektrickém skútru po městě, ale ne v aute ani na motorce. Samozřejmě doprava v Čině je jeden velký chaos a ještě nedávno všichni chodili pesky nebo maximálně jezdili na kole. Dnes mate běžně v Šanghaji poslední linie Ferrari, Lamborghini a další skvosty exkluzivních světových značek. Já se tam pohybuji vždy taktéž s více motorkáři na vyjížďce, takže zapadneme mezi ně. To je proste Čína, žije se extrémně rychle a vše se dělá rychle, jako by měl přijít za měsíc konec světa… Já jsem se toho rytmu už chytil, neboť za 16 let co jsem fyzicky v Číně a máme tam firmu i zaměstnance, tak prostě s nimi chytnete krok. Jinak to totiž ani nejde pokud tam chcete být dlouhodobě a podnikat. Proto všichni turisti, kteří přijedou zvenčí nechápou ten cvrkot a co se vše kolem nich děje. Jiná mentalita, jiné zvyky atd…

Jak jste se dostal od motocyklů k individualizované výrobě stolů z motorů?
První motor z motorky – motoru jsme vyrobili na zkoušku někdy v roce 1997, jelikož mam logicky za ty roky dovezeno mnoho poškozených motorek, rámů, motorů a přes zimu je třeba dat mechanikům práci, tak si hrajeme a zkoušíme. Poté jsme otevřeli stylová MOTOSCOOT BAR v centru Opavy v roce 1998 a tam vznikl první auto-stul z osmiválcové corvetty.. Prostě jen komaxit, nohy, drobné úpravy, podsvětlení, deska atd… Dělali jsme i stul pro TV seriál „Jak se staví sen“ pro jednoho motorkáře jako design do jeho bytu. Někdy kolem roku 2011 jsme se poprvé viděl s panem Ing. Markem Štěpánem z firmy SM –design , který sám taktéž vyrábí stolky, převážně však z automobilů a dotahuje vše do detailu a dokonalosti včetně leštěni atd. No a dohodli jsme se na spolupráci obzvláště pro východní trhy, jako je právě Japonsko a Čína, kde zákazníci jsou schopni za takovýto stůl exkluzivně udělaný včetně krystalů, pozlaceni a dalších úprav na přání zaplatit statisíce. Chtějí mít prostě v kanceláři něco, co je absolutně jedinečné, zajímavé a neotřelé, prostě s puncem originality. Navíc pokud třeba jezdi Audi A8 provedeme mu stolek právě ze sáni či z bloku motoru stejného typu atd. Nově lze zakomponovat i kapesní exkluzivní hodinky. Jelikož je sám sbírám více než 20 let a mam jich ve sbírce kolem 55ti kusů, mohu některé z nich do daného typu stolku integrovat.

Jak jste vůbec k myšlence integrování hodinek přišel?
Abych se přiznal, tak to byla právě první schůzka s portálem iLuxus.cz, která mě přinutila přemýšlet nad našimi produkty zase trochu více. Nasadili jste mi brouka do hlavy a během pár dní jsem se rozhodl začít s něčím takovým. Do stolku jsem tak zakomponoval leštěný natáčecí držák a tak jsou kapesní hodinky nedílnou součástí solitéru. Hodinky jsou z roku 1922, které díky plášti v kombinaci zlata a stříbra perfektně ladí s blokem motoru, který je z leštěného hliníku a pozlacené vačky. Beru to jako další krok vývoje, ale vlastně jde jen o to, co si zákazník bude přát a jaké jsou jeho finanční možnosti. Když bude chtít postavit motorku na zakázku, nemáme problém integrovat mu hodinky i do nich. V tomto případě může mít své hodinky denně v obýváku nebo kanceláři na očích.

Kromě motorů sbíráte tedy také hodinky, a to hlavně kapesní. Můžete nám prozradit více o své sbírce?
V této chvíli čitá, za těch řádově dvacet let, 55 exemplářů kapesních hodinek, a to od různých výrobců, přičemž nechybí skvosty jako je Breguet nebo Patek Philippe. Nejstarší mám z roku 1670. Jedná se o jednoručky Oignon, podle francouzského označení cibule, které jsou v plášti, jako ve slupce, a než se dostanete ke strojku, tak je musíte tak zvaně vyloupnout. Mam také mnoho špindlovek z konce 18. století, a to s ručně malovanými číselníky, se zlatými plášti a dokonce i několik bicích modelů. Samozřejmě ke každým se váže nějaké ten příběh a mají historii toho, jakým způsobem jsem je sehnal. Jinak na svém zápěstí střídám Breitling, který používám na sport a běžné nošení, a do obleku nosím své zlaté Rolex Daytona. Mám ale také jedny z prvních modelů Rolex Datejust a samozřejmě české primky.

Jaký je pro vás nejcennější kousek?
Těžko říct, ale právě asi ty plně funkční Oignon z roku 1670. Právě proto mne fascinuje, co vůbec hodinářští mistři v Evropě v takovýchto podmínkách s minimálním nářadím uměli vytvořit. A to hlavně tak dokonale, že dnes, když do nich zasunete po více jak 300 letech klíček a natáhnete pero, vidíte pohyb řetízkového komparátoru nátahu, tak se spokojeně rozběhnou. To mě jako člověka, technicky založeného, strašně fascinuje a s úctou k těmto lidem vzhlížím, co vše dovedli v dané době na kolene vyrobit ….proste kvalitní řemeslná a poctiva lidská práce, které bohužel stále už jen ubývá.